Kojím Sáru „už“ cca 800 dní. Tedy o něco déle, než doporučuje WHO jako dobu optimální. Do 6-ti měsíců života dítěte výlučně a pak s postupným zaváděním příkrmů až do dvou let nebo i déle, dle potřeby dítěte. Je to moc? Je to málo? Vždycky je to „tak, jak to je“. Někdy méně, někdy více, ale každá kapka se počítá! Každopádně platí, že dlouhodobé kojení má mnoho benefitů pro dítě i matku. A rozhodně se třeba úderem prvního roku života…
Jako normální, přirozenou věc, dokonalost, kterou nám nadělila příroda. Kdykoliv, kdekoliv. Na požádání. Ne po 3 hodinách, protože to „přece dítě musí vydržet“. Dospělí taky jedí, když mají hlad a ne v přesném časovém intervalu (jasně, jsou i výjimky 😀), taky to není jen doma a bez pohledů druhých… A to se považuje za normální, ale kojení na veřejnosti je něco fuj? Něco, za co se má žena, která dává svému dítěti to nejlepší ze sebe, stydět a raději zalézt…