Děti se rodí s přirozenou schopností se kojit. Nemusíme je to učit. Pomáhá jim při tom reflexivní chování, které se ale může plně projevit jen tehdy, pokud jsou v bezpečí na těle matky a je jim dopřán čas a klid.

Ve studii Suzanne Colson v roce 2007 bylo odborníky identifikováno asi 20 vrozených reflexů, které dětem usnadňují přisávání a kojení se. Asi nejviditelnější jsou 3 základní a je zajímavé, že v jiných pozicích, než je ta přirozená na těle matky, mohou působit spíš kontraproduktivně, protože je matka může snadno zaměnit za jiné signály a má pocit, že se dítě nechce kojit.

1) Kruhový pohyb rukou a nohou, tzv. crowling, kraulování. Miminko při něm máchá rukama a nohama a mnohdy maminka neví, co s ním, přijde jí, že dítě se kroutí a nechce kojit, a ono přitom jen zapojuje svůj vrozený reflex. Tento reflex slouží k tomu, aby se dítě dostalo po těle matky samo k prsu, a to hlavně při prvním přisátí, a posléze pak při každém dalším znovuhledání maminčina prsu, přístavbu klidu a bezpečí. Co nám tím chce miminko říci? „Když mi to úplně nejde, přisuň mě blíž k prsíčku, chci na něj“. Když miminko není na těle matky, břicho na břicho, ale je třeba v nějaké jiné pozici, tak to může mnohdy vypadat, že s námi bojuje a nechce se kojit. Proto naslouchejme svému miminku a nechce ho dělat, co umí. Tělo na tělo, kůže na kůži.

2) Klování. Působí to docela srandovně, jako by do vás místo miminka kloval datel. Zvedne hlavičku, ta mu zase spadne a tak dále. Ale je to způsob, jak se opět dostat blíž a blíž k maminčině prsu. Když to dítě nedělá na těle matky, ale v jiné doporučované „správné pozici“, tak to zase může vypadat, jako že miminko se odtahuje. Ale ono moc dobře ví, co dělá a my ho v tom musíme jen podpořit.

3) Otáčení hlavou, otvírání pusinky, olizování pěstiček. Tolik věcí a často najednou najednou, že by to někdy zmátlo i zkušenou matku! Miminka jsou hrozně šikovná a dobře ví, co tím sledují. Hýbání hlavičky ze strany na stranu neznamená „nenene“, ale naopak už miminko cílí na dvorec! Otevřená pusinka je jasná, chci ho tam! A cumlání pěstičky je prostě jen trénink na naše prso, ne důkaz toho, že mu mlíčko nechutná a pěstička je lepší. Někdy se ty věci prolínají a nebo miminko nedělá všechny, ale opět moc dobře ví, co dělá.

Je hrozně krásné pozorovat miminka dělat, co umí, třeba jim to nemusí jít úplně 100%, ale když víme, co ty signály znamenají, můžeme je jen jemně podpořit, třeba tím, že miminko posuneme blíž prsu, vyndáme mu jemně pěstičku z pusy a nabídneme prso. A ne se zaleknout, že něco děláme špatně a miminko bojkotuje kojení apod. Přirozená poloha dítěte na břiše matky poskytuje ideální podmínky k tomu, aby se miminko mohlo krásně projevit.

Já jsem hlavně u první dcerky pozorovala to klování a kymácení hlavičky, to mi přišlo strašně srandovní a v té době jsem ještě ani netušila, že to je vlastně vrozený reflex. Zajímavé je, že druhá dcerka to vůbec nedělala, ta jenom otevřela pusu úplně doširoka a přisála se jako pijavice!

Pokaždé je to jiné. Poprvé jsem nebyla připravena na to, že nějaké reflexivní chování existuje, podruhé jsem se naopak ty reflexy a signály snažila mnohem víc vnímat, takže jsem byla mnohem trpělivější a nevnímala to jako bojkot kojení, ale naopak neskutečnou snahu malého tvorečka dokázat to, co mu příroda zajistila. Nejzřetelnější to je a a taky nejdůležitější vnímat to je hlavně u těch nejmenších miminek těsně po „vylíhnutí“, s postupem času (obvykle kolem 3. měsíce) tyto reflexy vymizí a děťátko to zvládá jako mistr už i bez nich.

Pozorovaly nebo pozorujete některé tyto reflexy u svých děťátek?